Moje přání je auto

Dokážete si představit, že byste žili bez auta? Já ne. Už jako malé dítě jsem měla ráda auta. Moc ráda jsem jezdila v elektrických autíčkách. A taky mě bavilo mít doma autodráhu. Měla jsem to velké štěstí, že můj bratr byl o tři roky starší než já. A takže už bylo jasné, že na mě zbývaly hračky právě po mém bratrovi. A víte, čeho to bylo nejvíc? Ano, máte pravdu. Dobře jste to odhadli, že to byla autíčka. Ale mně to nevadilo. Samozřejmě, že jsem měla doma taky několik málo panenek a dalších hraček, ale nejvíce jsem se vždycky spíše zajímala o elektro a taky autíčka. Ale abych řekla pravdu, tak nejvíce o ty autíčka. A hlavně o taková autíčka, která mají nějakou schopnost. Moc mě bavilo si hrát s elektrickými autíčky anebo s autíčky na ovládání.

A aby toho nebylo málo, tak jsem taky jezdila v pozdější době na nějakých elektrických autíčkách. A moc mi to bavilo. A tak nebylo divu, že jsem se moc těšila, až si udělám řidičský průkaz a budu tak moct řídit své vysněné vlastní auto. Měla jsem to štěstí, že jsem autoškolu udělala hned na první pokus. A to jsem ještě měla největší štěstí.

A bylo to, že staré auto mi dal otec. Sice nebylo jako ze žurnálu, ale měla jsem ho zadarmo po svém otci. Takže musím říct, že jsem byla velmi šťastná. Není nic lepšího, než když dítě udělá řidičský průkaz, dostane od rodičů auto. To jsem si vždycky přála. A taky jsem si řekla, že až si vydělám hodně peněz, tak si koupím jistě svoje lepší auto. Ale ne úplně nové z nějakého autosalonu. To vůbec nepotřebuji. Řekla jsem si, že až budu mít víc peněz, tak si zajdu do nějakého autobazaru, kde si pořídit nějaké levnější ale lepší auto. Myslím, že kvalitní auto je základ. Nejenže že se vyhnete častějším návštěvám autoservisu, ale taky bude to auto lépe vypadat. A taky bych tam chtěla mít autonavigaci. Mám špatný orientační smysl, takže bych se spoléhala na svoji autonavigaci v autě.