Komunikace s dítětem

Asi znáte ten pocit, kdy s vámi někdo mluví jak s malým dítětem. Jak se cítí dítě, když s ním mluví dospělí? Jaké pocity se mísí v dítěti, které nám nerozumí? A jak s dítětem komunikovat aby to bylo co nejvíce efektivní?
Komunikace s dětmi není jednoduchá, když budete dodržovat jednoduché zásady, značně se vám ulehčí. V první řadě musíte s dětmi mluvit, nespoléhejte se na to, že ví nebo tuší co chceme a co si myslíme. Děti nejsou jasnovidci, aby měli tušení, co po nich chceme.

Mluvte konkrétně, vždy dítěti řekněte přesně to, co po něm chcete – například ukliď si autíčko. Nikdy dětem nelžete a mluvte s nimi vždy na rovinu. Samozřejmě přiměřeně věku dítěte. Mluvte v klidu a nenechte se rozhodit. Dítě samozřejmě pozná, že nejste v pohodě a rozhodí jej to také. Pokud zareagujete špatně, vysvětlete mu, proč se tak stalo a klidně se dítěti omluvte. Předáte tím dítěti skvělý vzor, omluvit se za své jednání totiž spousta dospělých neumí, tímto dítěti ukážete, že dokážete přiznat chybu.
S dětmi mluvte vždy jen jeden, dítě by mělo v případě sporu reagovat pouze na jednoho rodiče a na dítě zase jen jeden rodič. Dítě může mít totiž zmatek v tom na koho reagovat, ale také se může cítit slabší proti rodičům v přesile a stáhnout se do sebe. Hlavní je nedusit před dětmi emoce, krom toho že to děti stejně poznají jim děláme v emocích jenom zmatek. Nikdy neskákejte dítěti do řeči a nechte jej domluvit, co může být nepříjemnější, než to že se nemůže obhájit či vysvětlit co potřebuje. Jen tak totiž může z dítěte vyrůst opravdová osobnost.

Děti vnímají mnohem více než dospělí, . Možná si to ani neuvědomujete, ale s dětmi mluvíme nejen slovy, ale promlouváme k nim i řečí těla, mimikou a výrazem. Děti tohle všechno vnímají, a pokud naše slova říkají něco jiného, než říká naše tělo, pak poznají, že je něco v nepořádku.